Změna velikosti písma

Fulltextové vyhledávání 2.0

Drobečková navigace

Úvod > Naše obec > Historie obce

Historie obce

1. díl komařické kroniky, který obsahuje dění v obci v letech 1929 - 1950 si je možné prohlédnout v digitalizované podobě na webových stránkách Státního oblastního archivu Třeboň.

Původ názvu Komařice

Komařice vděčí za vznik svého názvu  pastvinám. Pojmenování pochází ze staroslovanského komar, komarno, komarník, Komarovic, což vše znamená pastviny daleko od osídlení, nuzná přístřeší na paloucích, vršcích, v horách obydlí pastevců. Rusové dosud říkají "žít v komě" - načas v horách, Slovinci mají "komarici" - pastušky v horách a "komariti" znamená nuzně, skromně žít. Konečně stará berní rula psala naši obec KOMARZITZ jenom s krátkým "a", kdyby mělo být v názvu dlouhé "á", tak by musela být psána dvě "aa". A stejně tak i Pašinovice a Stradov.
 

Historie obce

starý pohled Komařic

Historie obce Komařice je nejen velmi bohatá, ale také velmi stará. Regionální historik Jaromír Šimon uvádí, že osídlení zde bylo jedno z prvních v okolí, již kolem roku 600 n.l. Tehdy byly Komařice po ochranou kouřimských knížat, později kolem roku 800 vystřídaných Slavníkovci. To by znamenalo, že Komařice byli osídleny dříve, než sem přišli staří Doudlebané. V průběhu staletí zde sídlilo mnoho rodů zemanských i vladyckých. Po vyvraždění Slavníkovců (r. 995) spadlo celé jmění na knížete, později krále Boleslava II. Ten pak rozdával půdu zasloužilým mužům nebo rodům.


První písemné zmínky o Komařicích jsou v zemském archivu z let 1278 a 1279, ale vždy ve spojitosti s jinou událostí: "roku 1278 plenili Komařice lidé Záviše z Falkenštějna...", "roku 1279, když Vítkovci měli Hlubokou, přišla na Komařice vojska Hroznaty z Úžic a Vítkovců, ale velké škody nezpůsobila..." První písemný údaj přímo o rytířích z Komařic je pak z roku 1346. Rytíři Benešové z Komařic měli ve znaku střelu a to do 14.století. Poté začali ve svém erbu používat orlici.

Zemané či rytíři z Komařic se účastnili všeho dění po boku šlechticů a zemanů z okolí. Byli to: Beneš z Komařic s manželkou Vojslavou (r. 1346), jejich synové Vernéř a Beneš II., který se nazýval Stradovec z Komařic (ujal se panství r. 1370), poté Beneš III. z Komařic a Stradova (r. 1387) a Odolen z Komařic  ze Slavkova (r. 1411), dál následují Beneš IV., Václav, Řehoř, Jan a Mikuláš z Komařic (r. 1457), Mates z Komařic a ze Slavkova (r. 1460), Lipold Komařický z Hřebene (r. 1525), Volf ml. Krajíř z Krajku a po něm se již na komařické panství dostávají Dráchovští z Dráchova: Ctibor (r. 1534), a po něm jeho syn Adam Dráchovský s Dráchova. Ten však brzy zemřel a jeho dvě sestry podědily vše. Anna Dráchovská však svůj díl (Strážkovice, Sedlo, Kosov a Stropnici s mlýnem) prodala své sestře Kristýně a ta se roku 1561 provdala za Jiřího Kořenského z Terešova. V období spravování komařického panství manžely Kořenskými zažil největší rozkvět komařický zámek, který zde nechali vystavět místo původní tvrze. Posledním majitelem zámku a celého panství byl Ctibor Kořenský ml., vnuk Jiřího a Kristiny. Bohužel po několika požárech bylo panství tak zbídačené, že Ctibor již neměl sil ani prostředků zámek opravit a panství znovu zvelebit, a tak ves, zámek, dvůr poplužní, pivovar, mlýn Hanzlovský s krčmou, Strážkovice s krčmou, Petrovice se dvěma krčmami a vše ostatní prodal 16. října 1623 klášteru ve Vyšším Brodě. Klášter pak přikoupil Sedlo a Stradov a také Habří a Čakovec...

Tento prodej se stal průlomovým jak pro další rozvoj zámku, tak zejména pro celou obec Komařice a okolí. Po 30leté válce byly Komařice velice zpustlé. Celé panství bylo v tak špatném stavu, že ze čtyřiceti šesti hospodářských stavení jenom dvě byla schopna platit kontribuci (placení daně v naturáliích). Ke zlepšení došlo až později, když se Komařice začaly nově osidlovat. Po příchodu nových obyvatel, kteří sem byli dosazováni z Vyššího Brodu, začaly obce poměrně rychle vzkvétat. Všechny daně přicházely na jejich rozvoj, hospodářství bylo přetvořeno a velkostatek se stal nejvýznamnějším hospodářským dvorem kláštera. Velkou důležitost mělo také rybniční a lesní hospodářství nebo chov ovcí. Rozsáhlá rybniční soustava je doposud obhospodařovaná, i když už jiným majitelem.

Vznikaly nové statky, mlýny, hamry, byla vystavěna flusárna, ve které se vařil potaš (uhličitan draselný užívaný k výrobě skla a mýdla).  Koncem 17. století byla vystavěna sedmipodlažní kontribuční sýpka, která je nepřehlédnutelnou dominantou okolí. Naproti zámku byly zřízeny dvě velké zahrady obehnané kamennou zdí, v jedné z nich byla vystavěna oranžerie pro pěstování citrusů a fíků, a také se zde poprvé v Čechách začal pěstovat salát. Dále se pěstoval chmel, vinná réva a na polích konopí a len. U obce Sedlo byly založeny velké ovocné sady, velký význam měl i místní pivovar, který zde fungoval až do roku 1904. O komařickém pivě se tradovalo, že se ho člověk může najíst i napít, tak prý bylo husté.

Kromě hmotných statků u nás cisterciáci zanechali i duchovní stopu – přestože obec Komařice nikdy nebyla obcí farní, tedy není zde kostel, v krajině obklopující naši obec se dodnes nachází velké množství kapliček a křížků, o které je stále pečováno.

Po roce 1925 byl klášterní majetek značně oslaben první pozemkovou reformou, která jej velmi zasáhla a finančně byl vyčerpán i rozdělanými projekty a nesplacenými dluhy jako důsledek první světové války. Klášter tak v roce 1926 prodal velkostatek Komařice soukromému majiteli, který jej držel až do roku 1948. Více než třísetleté období hospodaření cisterciáků bylo významné jak pro obec samotnou, ale také pro místní obyvatele, kteří byli jeho nedílnou součástí. Na rozkvětu komařického hospodářství měla zásluhu celá řada administrátorů a správců vyšebrodského kláštera, ale i těžká práce místních poddaných.